~churchy

Po updatu Xubuntu na verzi 8.10, přestal mi fungovat Bluetooth, a spousty dalších věcí. Jako s každým předchozím updatem jsem i tentokrát prohlásil, že už konečně vyzkouším Debian. A to po reorganizaci disků po Štědrém dnu opravdu nastalo, ačkoli do té doby to byly jen plané vyhrůžky. S Xubuntu jsem se rozloučil odpojením počítače od zdroje (už mi to nemůžou nijak vrátit).

První komplikace nastala, když jsem po reorganizaci disků zjistil, že jsem zapomněl vypálit instalační CD. Po pár pokusech s bootováním přes internet jsem to vzdal a vydal se vypálit CD k tátovi na PC.

Druhá komplikace nastala, když jsem zjistil, že poslední volné CD jsem použil den předtím na vypálení živého Debianu Lenny s Xfce (na zkoušku). Po pár pokusech nalezení způsobu instalace Debianu z tohoto CD jsem to vzdal a vydal se někam CD vypůjčit.

Samotná instalace proběhla naprosto jednoduše, až jsem si říkal, na čem že to Ubuntu staví tu svojí uživatelskou přístupnost. Jediná podpásovka bylo zaškrtnutí, že chci uživatelské prostředí (čekal jsem následný dotaz). Po instalaci jsem pak musel odstraňovat GNOME.

Chtěl jsem používat sudo, což taky nebyl problém. Malá komplikace nastala u příkazu gksu u kterého jsem byl z Ubuntu zvyklý, že se chová jako gksudo. Nakonec ale stačilo nahlédnout do manuálové stránky a použít gconf editor.

Takže od teď používám Debian Lenny s Xfce a upřímně nevidím jedinou přídavnou hodnotu Xubuntu kromě nastavení rozložení klávesnice v klikátku, což ovšem není úplně rozhodující. Hlavně, že funguje Bluetooth.